Vliv magnetických bouří roste každým rokem, protože technosféra Země se neustále vyvíjí. Dříve lidstvo pozorovalo pouze polární záře, z nichž nejmocnější bylo zaznamenáno v roce 1859. Anglický astronom Richard Carrington pozoroval nejmocnější erupce na Slunci za celou historii, které byly spojeny s polární září na téměř všech územích Země, včetně těch u rovníku. V roce 1859, Země neměla tak rozsáhlou technosféru jako má dnes. Neexistovalo elektrické vedení ani družice, a proto se tento jev nepociťoval tak silně jak by tomu bylo dnes. Ovšem v roce 1989, kdy lidstvo vypustilo satelity, vyvinulo rozsáhlou elektrickou síť a potrubí, magnetická bouře se stala velmi významným rizikem, a také ovlivnila rozvodnou síť v Quebecu.
Technosféra Země se neustále rozšiřuje. Prakticky všechny moderní technologie – GPS, GLONASS, a další – jsou označovány jako družice, a tyto jsou vysoce citlivé na účinky sluneční aktivity. Elektronika může selhat v důsledku dopadu energetických částic. A čím více budeme integrovat satelitní technologie a čím rozsáhlejší a komplexnější elektrické vedení bude, tím znatelnější dopad budou magnetické bouře mít pro Zemi. Indukční efekt bouře přímo závisí na velikosti těchto systémů.
To naznačuje, že pro vývoj a tvorbu družicových systémů a následnou expanzi technosféry je třeba vzít v úvahu i faktory, které dřív nehráli velkou roli. Na druhou stranu je třeba sledovat aktivitu Slunce a s tím spojené příbuzné geomagnetické anomálie na Zemi.
Další aspekt vlivu magnetických bouří je spojen s tím, že během magnetické bouře se mění prostředí, atmosféra se zahřívá a to může vést ke změně tlaku v atmosféře. Tyto změny podle lékařů, mohou ovlivňovat zdraví lidí, kteří mají oslabenou adaptaci. Statistiky ukazují, že během magnetických bouří se množství tísňových volání zvyšují, obzvlášť pro lidi s kardiovaskulárními chorobami přibližně o 20%. Přitom narušení magnetického pole, které je na Zemi, je zanedbatelné ve srovnání s celkovou silou pole. Nejčastěji se jedná o narušení 1/300 – 1/1000 z části pole, ale účinek má planetární vliv. Lidský mozek rezonuje se stejnou frekvencí jako ionosféra – 10 Hz. Srdce člověka také rezonuje na totožné frekvenci jako magnetosféra – cca 1 Hz. V případě, že jsou rezonance ionosféry a magnetosféry narušeny a zvyšuje se hustota elektromagnetického záření v nich, tak se může zvyšovat vliv na zdraví nemocných lidí. Tyto vztahy a vlivy jsou nyní aktivně zkoumány lékaři a biofyzikami.
V součastné fázi astronomové studují možnost předpovídání vesmírného počasí a celkový souhrn jevů, které se vyskytují mezi vztahem Země – Slunce. Pro předpověď počasí, je nutné mít k dispozici informace o Slunci a jeho aktivních oblastech, jeho magnetickou konfiguraci a možnosti vzniků erupcí a výbuchů. Pokud již došlo k erupci a aktivní činnosti, tak částice doletí k Zemi během dvou až tří dnů, v závislosti na rychlosti. Během této doby lze určit, jaká byla erupce, v jaké části Slunce se odehrála, a tak určit jak velký bude mít dopad pro Zemi. Je pravidlem, že nejvíce geoefektivní je pravá strana Slunce.
Magnetická osa Země je nakloněná vzhledem k ose otáčení. Do značné míry efekt magnetické bouře přímo závisí na síle a rychlosti erupce hmoty, a také i orientace této osy vzhledem ke směru dopadu erupce v době srážky Země s plazmovým oblakem. Magnetická osa je naklopena k ose otáčení přibližně o 11 stupňů. Může být obrácená k Slunci, nebo na opačnou stranu od Slunce při srážce se Zemskou magnetosférou. Kosmické jevy nejsou totožné, erupce hmoty ze Slunce mají náhodný výskyt a mají různou amplitudu a rychlost. Proto jsou meteorologické jevy zřídkakdy stejné a je těžké předpovědět s vysokou přesností. Nicméně, některé předpovědi jsou možné do jisté míry. Momentálně se odhady aktivně využívají při startu kosmických raket a během letu rakety, v řídícím středisku.