Echolokace
Vidoucí lidé vnímají 90% informací, pomocí zraku. Zrak je pro člověka hlavní smyslový orgán. Pro nevidomé těchto 90%, podle některých verzí 80%, je nahrazeno sluchem. Proto většina slepých má velmi citlivé uši, kterým my můžeme jen závidět – mezi slepými se často vyskytují velcí hudebníci, jako jsou jazzový zpěvák Ray Charles nebo pianista Art Tatum. Nevidomí jsou nejen schopni skutečně slyšet a pozorně sledovat zvuky, ale v některých případech používají i echolokaci. Nicméně aby toto bylo možné, musí se naučit rozpoznat zvukové vlny odrážející se od objektů, určovat jejích polohu, vzdálenost a velikost v okolí.
Moderní vědci již tuto schopnost neřadí do kategorie fantastických schopností. Způsob použití echolokace pro nevidomé vyvinul, také slepý již od raného dětství, Američan Daniel Kish. Ve 13 měsících, přišel o obě oči. Přirozená touha po poznání světa u slepého dítěte, vyústila v používání schopnosti odrážení zvuku od různých povrchů. Stejnou schopnost využívají i netopýři, kteří žijí v úplné tmě, a delfíni používají echolokaci k navigaci v oceánu.
Díky svému jedinečnému způsobu „vidění“, Daniel byl schopný žít život obyčejného dítěte, který nebyl v žádném případě horší než u jeho šťastnějších vrstevníků. Podstata jeho metody je jednoduchá: vždy „luskne“ svým jazykem a tím vyšle před sebe zvuk, který se odráží od různých ploch a dá mu představu o okolních předmětech. Ve skutečnosti se to samé děje, když slepý zaklepe s holí – zvuk hole po silnici, se odráží od okolních ploch a přenáší člověku informace.
Avšak způsob Daniela se dosud nerozšířil. Zejména v Americe kde tento způsob vznikl, podle americké národní federace nevidomých lidí, je „příliš komplikovaný“. Ovšem dnes se tento nápad vylepšil pomocí technologii. Před několika lety, izraelští vědci vyvinuli speciální systém Sonar Vision, který je schopen transformovat obrázky do zvukových signálů. Funguje to stejným způsobem jako systém echolokace netopýrů, ale místo štěbetání je aplikována vestavěná videokamera v brýlích. Přenosný počítač nebo chytrý telefon převede obraz do zvuku, který se přenáší do sluchátek. Podle výzkumu, po speciálním výcviku slepí lidé jsou schopní pomocí zařízení identifikovat osobu, budovu, pozici objektů v prostoru, a dokonce identifikovat jednotlivá písmena.
Svět na dotyk
Bohužel, všechny výše uvedené způsoby vnímání světa nemusí platit pro každého nevidomého. Někteří se narodili nejen slepí, ale i bez schopnosti slyšet. Svět hluchoslepých se omezuje paměti, v případě, že ztratili zrak a sluch v pozdějším věku života, a doteky. Jinými slovy, pro ně existuje jen to, čeho se mohou dotýkat. Hmat a čich je jediná nit, která je spojuje s vnějším světem.
Ale i oni mají šanci na plnohodnotný život. Mohou hovořit s pomocí tzv. prstové abecedy, kde každé písmeno odpovídá definitivnímu vyobrazení pomocí prstů. Obrovským přínosem pro život těchto lidí je také Braillovo písmo – bodová metoda psaní. Dnes je Braillovo písmo, nepochopitelné pro vidoucí osoby, všudypřítomné. Existují dokonce speciální počítačové displeje, které umí převést elektronický text do Braillova písma. Nicméně, tato metoda je použitelná pouze pro ty, kteří ztratili zrak, a sluch v pozdější fázi života a mohli se tak naučit jazyk. Ti, kteří jsou slepí a hluší od narození, se musí spoléhat pouze na hmat nebo vibrace.
Vibrační čtení
Jedinečný v historii je případ Američanky Helen Keller, která ještě v plenkách ztratila zrak a sluch v důsledku horečky. Mohlo by se zdát, že byla předurčená k životu uzavřeného člověka, který se kvůli svému postižení nemůže jednoduše naučit jazyk, a proto nebude moci komunikovat s jinými lidmi. Ovšem její touha zkoumat svět na stejné úrovni jako zdraví lidé, kteří vidí a slyší, byla odměněna. Když Helen dospívala, přemístili jí do Perkinsovi školy, která se specializuje na výuku nevidomých. Tam jí přidělili učitelku Anne Sullivan, která byla schopna najít správný přístup k Helen. Učila jazyk člověka, který nikdy neslyšel lidský hlas, a dokonce ani nezná přibližný zvuk písmen a význam slov. Uchýlili se k metodě „Thad“: dotýkala se rtů mluvící osoby, Helen cítila vibrace, zatímco Anne označovala písmena na její dlani.
Po zvládnutí jazyka, se pro Helen otevřela možnost využití Braillova písma. S jeho pomocí, byla tak úspěšná, že by jí mohlo závidět mnoho normální lidi. Na konci svého vzdělávání, zcela zvládla angličtinu, němčinu, řečtinu a latinu. Ve věku 24 let vystudovala s vyznamenáním prestižní univerzitu Radcliffe a stala se první hluchoslepou osobou, která získala vysokoškolské vzdělání. Později, zasvětila svůj život politice a lidským právům osob se zdravotním postižením, a také napsala 12 knih o svém životě a světě očima nevidomých.